Anouk Aimée

V dnešním světě se Anouk Aimée stal tématem velkého významu a zájmu širokého spektra lidí. Od svého dopadu na společnost až po jeho vliv na každodenní životy lidí, Anouk Aimée poskytuje fascinující scénář, který si zaslouží být prozkoumán do hloubky. Tento článek se snaží analyzovat různé aspekty související s Anouk Aimée a také poskytnout komplexní vizi, která čtenáři umožní lépe porozumět jeho důležitosti a dopadu v různých oblastech. Na těchto stránkách se ponoříme do jeho původu, vývoje, výzev a možných řešení, abychom nabídli kompletní perspektivu, která vybízí k úvahám a debatám o Anouk Aimée.
Anouk Aimée
Anouk Aimée v roce 2007 na Filmovém festivalu v Cannes
Anouk Aimée v roce 2007 na Filmovém festivalu v Cannes
Rodné jménoFrançoise Judith Sorya Dreyfus
Narození27. dubna 1932 (92 let)
Paříž, FrancieFrancie Francie
Alma materSt Leonards-Mayfield School
Aktivní roky1946–dodnes
ChoťNico Papatakis (1951–1955)
Pierre Barouh (1966–1969)
Albert Finney (1970–1978)
Partner(ka)Marcello Mastroianni
RodičeGeneviève Sorya
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anouk Aimée, rodným jménem Françoise Judith Sorya Dreyfus (* 27. dubna 1932 Paříž) je francouzská filmová a divadelní herečka, držitelka několika filmových cen, známá především svou krásou a rolemi ve filmech Sladký život a Muž a žena.

Život a kariéra

Narodila se v Paříži, jejími rodiči byli herci Henri Murray (rozený Dreyfus) a Geneviève Sorya (rozená Durandová). Její otec byl Žid a matka byla katolička, ona sama byla vychovávána v katolické víře ale jako dospělá konvertovala k judaismu.

Jako mladá studovala na École de la rue Milton v Paříži a na několika dalších školách, v marseillské opeře se učila tanci a v Londýně se věnovala divadlu. V roce 1946 jako čtrnáctiletá debutovala ve filmu. O tři roky později přijala své umělecké jméno, které pro ní navrhl Jacques Prévert při psaní scénáře k filmu Milenci z Verony (1949). Slůvko „Aimée“ znamená ve francouzštině „milovaný“.

Anouk Aimée v roce 1963

V padesátých letech 20. století se nejdřív objevila v několika méně známých filmech, pak natočila společně s Gérardem Philipem snímek Pod pokličkou (1957), adaptaci stejnojmenného románu Ěmila Zoly a film Milenci z Montparnassu (1958) o tragickém životě italského malíře Amedea Modiglianiho.

V šedesátých letech se objevila v řadě významných filmů známých režisérů (včetně mnoha italských titulů), například v slavném Felliniho snímku Sladký život (1960), ve filmu Lola (1961) od Jacquesa Demyho, dalším Felliniho snímku 8 a půl (1963) nebo v Justine (1969) režiséra George Cukora. Vůbec největším úspěchem byla ale hlavní role v mezinárodně úspěšném filmu Muž a žena (1966), do které jí doporučil Jean-Louis Trintignant a za který získala Zlatý glóbus a cenu Britské akademie filmového a televizního umění.

Po roce 1969 měla několikaletou hereckou přestávku a na konci sedmdesátých let i v následující dekádě se na plátně objevovala sporadičtěji. V tomto období hrála například ve filmové mozaice Ať žije život (1984) režiséra Clauda Leloucha nebo v jeho snímku Muž a žena po 20 letech (1986), pokračování dřívějšího filmu. V devadesátých letech začala hrát rovněž v televizních snímcích.

V roce 2002 obdržela Čestného Césara, o rok později čestného Zlatého medvěda na Berlínském filmovém festivalu a v roce 2010 jí byla udělena čestná ruská národní filmová cena Zlatý orel.

Byla celkem čtyřikrát vdaná, nejdřív s Edouardem Zimmermannem (únor 1949 – říjen 1950), pak s filmovým režisérem Nicom Papatakisem (srpen 1951 – říjen 1955), jejím třetím mužem byl herec a filmový producent Pierre Barouh (duben 1966 – březen 1969) a posledním herec Albert Finney (srpen 1970 – červen 1978). Z manželství s Papatakisem se narodila dcera Manuela Papatakis (*1951).

Filmografie (výběr)

Celovečerní filmy

Televize

Ocenění

Ocenění
Nominace

Externí odkazy