European Article Number (EAN), od roku 2009 International Article Number nebo Global Trade Item Number (GTIN), česky Mezinárodní číslo obchodní položky, je jednotná mezinárodní číselná identifikace zejména spotřebních výrobků a dalších obchodovatelných položek, která se na výrobky často tiskne v podobě čárového kódu. Díky tomu se pak například pokladní v obchodě sejmutím čárového kódu spojí s databází a převezme odtud cenu a popis produktu, který automatická pokladna vytiskne zákazníkovi na účtenku.
Systém číslování EAN/GTIN vznikl spojením řady předchozích (například UPC, ISBN) v roce 2005 a kód se tvoří na několika úrovních. Kód může mít 8, 12, 13 nebo 14 znaků (EAN-8, EAN-12, EAN-13 a EAN-14), poslední číslice je vždy kontrolní. Nejužívanějším je kód EAN-13, který tvoří:
Zkrácený EAN-8, který prefix neobsahuje, se používá výhradně pro drobné zboží.
Kód UPC-A, který je 12místný, se na EAN-13 převede prefixem 0.
Pro převod GTIN čísel do čárových kódů EAN-13, EAN-8 a UPC-A se používá binární kódování. Kódovaná data jsou obvykle vytištěna v čitelné podobě pod čárovým kódem.
Pro kódování 13místného čísla EAN-13 jsou číslice rozděleny následovně:
Tištěný čárový kód pro EAN-13 obsahuje 95 ploch (modulů) konstantní šířky. Každá plocha může být buď černá (1) nebo bílá (0). Struktura čárového kódu je:
Jednotlivé číslice jsou kódovány binárně, ale v každé skupině jinak:
Kódování L je s lichou paritou, R se sudou paritou a G je se sudou paritou, od R se liší obráceným pořadím bitů. Díky tomu může software poznat, zda byl čárový kód načten zleva doprava nebo zprava doleva.
Čárové kódy umožnily řadu obchodních činností zjednodušit a automatizovat, pro automatizaci v obchodě bylo ovšem třeba sjednotit číslování produktů různých výrobců. Proto kolem roku 1970 vzniklo v USA sdružení výrobců a obchodníků, které vytvořilo 12místný kód UPC, složený z kódu výrobce a kódu výrobku.
Roku 1965 vytvořil profesor G. Foster z Dublinu pro britský obchodní řetězec W. H. Smith systém číslování knih, Standard Book Number, SBN. Pro použití v mezinárodním obchodě stačilo předřadit číslici, která původně určovala jazykovou oblast. Kód pro angličtinu byl 0 a 1, pro francouzštinu 2, pro němčinu 3, pro Japonsko 4, pro Rusko 6 a pro Čínu 7. Roku 1970 vyšla norma ISO 2108, která popisuje víceúrovňové kódování. Roku 2005 se spojila americká skupina UCC a evropské EAN a vytvořily jednotný systém EAN/GTIN, který různé předchozí systémy zastřešuje pomocí prefixů.