Karl Ferdinand Braun

V tomto článku do hloubky prozkoumáme téma Karl Ferdinand Braun, které v posledních letech získalo značný význam. Od jeho počátků až po jeho dopad na současnou společnost prozkoumáme různé aspekty a perspektivy obklopující Karl Ferdinand Braun. Prostřednictvím podrobné a komplexní analýzy se budeme snažit porozumět tomu, jak Karl Ferdinand Braun ovlivnil naše prostředí a jak tomu bude v budoucnu. S kritickým a reflexivním pohledem se budeme zabývat různými aspekty, které činí Karl Ferdinand Braun tématem zájmu a diskuse v současném prostředí. Shromažďováním a prezentováním relevantních informací si tento článek klade za cíl poskytnout komplexní a obohacující pohled na Karl Ferdinand Braun. Přidejte se k nám na této fascinující cestě objevování a bádání!
Karl Ferdinand Braun
Narození6. června 1850
Fulda
Úmrtí20. dubna 1918 (ve věku 67 let)
New York
Místo pohřbeníAlter Dompfarrlicher Friedhof
BydlištěNěmecko
Alma materHumboldtova univerzita (do 1872)
Marburská univerzita
Štrasburská univerzita
Povolánífyzik, vynálezce a vysokoškolský učitel
ZaměstnavateléUniverzita Tübingen
Technologický institut v Karlsruhe
Marburská univerzita
Juliova-Maxmiliánova univerzita ve Würzburku
OceněníNobelova cena za fyziku (1909)
čestný doktor Technické univerzity Vídeň
ChoťAmélie Bühler
PříbuzníPhilipp Braun a Wunibald Braun (sourozenci)
Funkceprofesor
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl Ferdinand Braun (6. června 1850, Fulda, Německo20. dubna 1918, New York, USA) byl německý fyzik a nositel Nobelovy ceny.

Rodiště Karla Ferdinanda Brauna ve Fuldě

Braun studoval na univerzitě v Marburgu a v Berlíně, kde získal titul v roce 1872; Dále se stal ředitelem Fyzikálního ústavu a profesorem fyziky ve Štrasburku (1895).

Jeho výzkumy se týkaly oscilace strun a elastických lan, dále vedení elektrického proudu v elektrolytech a mezi jinými i mechanické teorie tepla. Dalšími jeho příspěvky do fondu vědy bylo vypracování teoretických základů Le Chatelierova principu pohyblivé chemické rovnováhy, objev usměrňovacího účinku polovodičů (1874), konstrukce Braunovy trubice a oscilografu na principu katodových paprsků (1897). V následujících letech se věnoval bezdrátové telegrafii, což mu v roce 1909 přineslo Nobelovu cenu – druhou polovinu získal Guglielmo Marconi.

Literatura

  • Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková: Nobelovy ceny za fyziku, Set out, Praha 1997, ISBN 80-902058-5-2

Související články

Externí odkazy