Lothar II. Lotrinský

V dnešní době je Lothar II. Lotrinský téma, které nabylo na významu v různých oblastech. Od politiky po technologii byl Lothar II. Lotrinský předmětem diskusí a úvah. Jak čas postupuje, zjišťujeme, že jsme stále více ponořeni do důležitosti Lothar II. Lotrinský v našich životech. Na osobní i kolektivní úrovni se Lothar II. Lotrinský stal referenčním bodem pro pochopení a analýzu světa kolem nás. V tomto článku prozkoumáme různé dimenze Lothar II. Lotrinský a jeho dopad na dnešní společnost.
Lothar II. Lotrinský
Narození835 nebo 827
Úmrtí8. srpna 869
Piacenza
Příčina úmrtímalárie
Místo pohřbeníBazilika svatého Antonina
Povolánípanovník a spisovatel
ChoťTeutberga (od 855)
Partner(ka)Waldrada of Lotharingia
DětiHugo, kníže Alsaska
Berta Lotrinská
Gisela z Lotharingie
Ermengard
RodičeLothar I. Franský a Irmingarda z Tour
RodKarlovci
PříbuzníLudvík II. Italský, Karel z Provence, Karloman, Rotruda, Hiltruda, Berta, Ermengarda a Gisela (sourozenci)
Funkcefranský král (Lotharingie; 855–869)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lothar II. (asi 8358. srpna 869 Piacenza) byl králem Lotharingie z dynastie Karlovců.

Jeho otec byl Lothar I. Franský, římský císař a matka Irmingarda z Tours. Po otcově smrti v roce 855 zdědil vcelku nesourodé území. Krom několika výprav proti normanským pirátům se jeho snaha zaměřovala spíše na rozvod se svou ženou Theutbergou a uzavření nového sňatku se svoji milenku Waldradou. Tyto snahy ovlivňovaly jeho vztahy s jeho strýci, Ludvíkem II. Němcem a Karlem Holým, kteří měli o území Lotharingie zájem. Lothar měl jediného nelegitimního syna Huga a pouze sňatek s Waldradou mohl z Huga učinit právoplatného dědice trůnu. Jeho manželka Teutberga nakonec v roce 869 s rozvodem souhlasila, ale Lothar II. záhy zemřel a tak Karel Holý i Ludvík Němec jeho syna Huga prohlásili nelegitimním dědicem a celá Lotharingie byla Meerssenskou smlouvou v roce 870 rozdělena mezi Východofranskou a Západofranskou říši. Hugo byl odškodněn rozsáhlými statky v Alsasku.

Odkazy

Reference

  1. Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  2. Dostupné online. .
  3. Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  4. Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  5. Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  6. a b Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  7. Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  8. Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  9. a b c d e f g h Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  10. WEST, Charles. ‘Our dearest wife and son’ – King Lothar II’s charters. Turbulent Priests . 2018-01-31 . Dostupné online. (anglicky) 
  11. GOETZ, Hans-Werner. Lexikon des Mittelalters. München: Artemis-Verlag ISBN 3-7608-8905-0. (německy) 
  12. Treaty of Mersen - Britannica. www.britannica.com . Encyclopædia Britannica . Roč. 1911. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy