Místodržitelství

V tomto článku se budeme věnovat tématu Místodržitelství, které v posledních letech získalo velký význam v různých oblastech. Místodržitelství vyvolal velký zájem a debatu jak ve společnosti, tak v akademické sféře a jeho dopad se projevil v různých oblastech, od politiky po technologie. V průběhu tohoto psaní budeme analyzovat různé dimenze Místodržitelství, zkoumat jeho původ, vývoj a důsledky v dnešním světě. Doufáme, že prostřednictvím této komplexní analýzy poskytneme hlubší porozumění Místodržitelství a jeho roli v současné společnosti a také jeho potenciálním důsledkům pro budoucnost.

Místodržitelství (německy Statthalterei) byl nejvyšší úřad jednotlivých rakouských korunních zemí, který zde pod vedením místodržitele (místodržícího) jmenovaného císařem vykonával státní správu. Výrazem samosprávy těchto zemí byly zemské sněmy a z nich odvozené zemské výbory. Místodržitelství vznikla v roce 1850 jako nástupce gubernií a existovala až do zániku monarchie, tedy do roku 1918. Zřízena byla ale jen ve větších zemích, jako byly Čechy nebo Morava, např. ve Slezsku působnost místodržitelství vykonávala zemská vláda v čele se zemským prezidentem.

Historie

V počátcích své existence byla místodržitelství spíše jen převodovým článkem mezi kraji a ústřední vládou, ačkoli místodržitelé alespoň stáli v čele zemských školských, finančních, zdravotních a stavebních úřadů. Teprve postupem času, s tím, jak se omezovaly pravomoce krajů, až byly nakonec zrušeny (na Moravě 1860, v Čechách v roce 1862), rostl význam jednotlivých místodržitelství. Tím se také rozšiřoval jejich aparát, např. české místodržitelství se sídlem v Praze zaměstnávalo 102 úředníků a dalších 132 praktikantů. Jejich pravomoci a postavení nakonec upravoval zákon z roku 1868, místodržitelé především ve své zemi zastupovali císaře a hájili zájmy ústřední vlády vůči samosprávným orgánům země. Místodržitelství měla ve své kompetenci např. policii, veřejný pořádek, dopravu, dozor na tiskem, publikaci zemských zákonů, cizineckou agendu, církve, živnosti či spolky a divadla. Vykonávala také dozor nad nižšími správními úřady, byla druhou instancí vůči okresním hejtmanstvím a statutárním městům (v Čechách Praha a Liberec, na Moravě Brno, Olomouc, Jihlava, Znojmo, Uherské Hradiště a Kroměříž). Ačkoli za výkon těchto pravomocí byl každý místodržící odpovědný příslušnému ministrovi, šlo o všemocné úřady kontrolující veškerý veřejný život v dané zemi.

Odkazy

Reference

  1. a b Karel Malý: Dějiny českého a československého práva do roku 1945, Praha : Linde, 2003, str. 208-209.
  2. Zákon č. 44/1868 ř. z., o zřízení politických úřadů správních. Dostupné z: http://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?Id=141&Section=1&IdPara=1&ParaC=2

Související články