V tomto článku se budeme věnovat tématu Proliferace z různých pohledů a úhlů s cílem poskytnout komplexní a úplný pohled na toto téma. Budeme analyzovat jeho dopad v různých kontextech, jeho vývoj v čase, stejně jako různé názory a postoje, které na věc existují. Proliferace je aktuální téma, které vzbuzuje velký zájem a diskuse, a proto je nezbytné se mu věnovat důsledně a vyčerpávajícím způsobem. Prostřednictvím tohoto článku se snažíme našim čtenářům nabídnout podrobnou a obohacující vizi Proliferace s cílem přispět k poznání a pochopení tohoto konkrétního tématu.
Proliferace (z lat. proles–potomstvo, fero–nesu) znamená hojné množení, bujení, novotvoření, například skupiny buněk. O proliferaci mluvíme u buněk nebo u skupin buněk, které mají vysokou mitotickou aktivitu, tedy se rychle a opakovaně množí. Proliferace umožňuje dva významné procesy:
role v embryonálním vývoji – např. po oplození vajíčka dochází k jeho proliferaci a během několika dní vzniká morula, blastula a další stadia; selektivní proliferace některých tkání umožňuje vznik různých prostorových struktur v těle
Nekonečně mohou proliferovat pouze buňky s telomerázovou aktivitou (např. některé nádorové), jinak se poměrně rychle zkrátí telomery a buňky se přestanou dělit (Hayflickův limit).
Typy proliferace buněk
Někdy se rozlišují tři typy proliferace buněk:
Symetricky - vznikají dvě identické buňky
Asymetricky - jedna si zachovává původní fenotyp („vzhled“), druhá je již jiná (diferenciovaná)
Diferenciační dělení - obě nově vzniklé buňky mají i nový fenotyp, jsou dalším stupněm v dané diferenciační linii. Buňky v původní populaci rozhodují náhodně, která dá vzniknout buňkám stejného typu, jako byla ona sama, a která dá vzniknout buňkám diferenciovaným.
↑WU, Z.; LUBY-PHELPS, K.; BUGDE, A., et al. Capacity for stochastic self-renewal and differentiation in mammalian spermatogonial stem cells.. J Cell Biol. Nov 2009, roč. 187, čís. 4, s. 513–24. DOI10.1083/jcb.200907047. PMID19948499.