Janus Pannonius

V dnešní době je Janus Pannonius tématem, které ve společnosti získalo velký význam. Postupem času se Janus Pannonius stal bodem zájmu širokého spektra lidí, ať už kvůli jeho dopadu na každodenní život, historickému významu nebo jeho vlivu na různé aspekty kultury. V tomto článku prozkoumáme různé pohledy na Janus Pannonius, od jeho počátků až po jeho roli v současnosti, analyzujeme jeho důležitost a důsledky v dnešní společnosti. Kromě toho prozkoumáme, jak se Janus Pannonius vyvíjel v průběhu času a jak jeho porozumění může přispět k pochopení různých aspektů našeho každodenního života.
Janus Pannonius
Narození7. září 1434
Čazma
Úmrtí5. dubna 1472 (ve věku 37 let)
Hrad Medvedgrad
Místo pohřbeníPécs Cathedral
Povoláníbásník, spisovatel, katolický kněz, soudce, diplomat, biskup, humanista, katolický biskup a překladatel
Alma materPadovská univerzita (do 1458)
Významná dílaDe morte Barbarae
Laus Andreae Mantegnae pictoris
De se aegrotante in castris
Italicarum principi divae Faeroniae elegia
Ad animam suam
PříbuzníJan Vitéz (strýc z matčiny strany)
VlivyMarcus Valerius Martialis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Janus Pannonius někdy také Jan z Čazmy (maďarsky János Csezmicei nebo Kesencei, chorvatsky Ivan Česmički; 29. srpna 1434, Čazma27. března 1472, Medvedgrad) byl uherský humanista, básník, diplomat a biskup v Pécsi (Pětikostelí). Byl chorvatského původu a je považován za nejvýznamnějšího uherského renesančního básníka. Na přelomu let 1469/1470 byl krátce ve funkci slavonského bána.

Život

Socha Jana Pannonia v Pětikostelí

Narodil se ve smíšené chorvatsko-maďarské šlechtické rodině, v malém městečku Čazma ve Slavonii. V roce 1447 jej příbuzní poslali na studia do Itálie, kde získal humanistické vzdělání. Seznámil se s latinskou i řeckou antikou i s italskou renesancí, ovládl dokonale latinu a asi ve třinácti letech v ní začal psát své první verše, především satirické epigramy.

Po vystudování kanonického práva v Padově se v roce 1458 (tj. po nástupu Matyáše Korvína na trůn) se vrátil do Uher, žil na královském dvoře. Získal hodnost biskupa pětikostelského, fungoval v diplomatických službách a později získal titul vicekancléře království. Byl jedním z nejvýznamnějších uherských intelektuálů své doby. Jeho básně, většinou satiry nebo milostné i osobní elegie, vynikají jemnou ironií a bohatstvím narážek na antickou mytologii, a také dokonale zvládnutou veršovou formou.

V r. 1471 se spojil s Janem Vitézem proti Korvínovi, neboť nesouhlasil s královou mírovou politikou (král uzavřel s Turky příměří). Odešel proto ode dvora a zemřel 27. března 1472 na hradě Medvedgrad poblíž Záhřebu.

Reference

  1. Dalibor Brozović, Tomislav Ladan: Hrvatska enciklopedija. Miroslav Krleža Lexicographical Institute. 1999. ISBN 978-953-6036-31-8. Dostupné online.
  2. Bietenholz a Deutscher 2003, s. 234.

Externí odkazy

Předchůdce:
Mikuláš Barni
Znak z doby nástupu Biskup péčský
14591472
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Zikmund Hampó
Předchůdce:
Jan Thuz z Laky
Znak z doby nástupu Chorvatský bán
14691470
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Blažej Maďar